Reportáž


 

Začalo to u záchrany Masajských holčiček ( dívky - 4-12 let ) byli  provdány za bohaté muže z vedlejší vesnice včetně toho, že jim byla udělána obřízka a sex? JASNĚ! Do hajzlu...! To je děs.... Takže 4letá holčička byla provdána za 30ti letého muže za 10 krav!!!!  Takže po 6 měsících jsem se opět vrátil do Keni pomáhat nemocným, zneužívaným, hladovým a osamoceným dětem. Nyní už s konkrétními plány jako jsou zaregistrovat 23 adoptivních dětí u místních úřadů, zřídit bankovní účet u Satandard Charchered bank, zřídit kancelář v Nanyuki včetně jejího vybavení a vyplnit všechny formuláře k dětem a založit do šanonů, navštívit projektanta a odstartovat stavbu nového dětského domova pro 60 dětí včetně školy tím, že nechám nakreslit kompletní projekt. Dále navštívit oněch 23 dětí a rozdat jim dárky od adoptujících rodičů z ČR a pořídit informace pro budoucí platby ( škola, elektrika, nájemné ) přes náš nový zřízený účet a také jim dovést nakoupené jídlo z města Karatina a z Nanyuki. Samozřejmě nesmí chybět návštěva dětského domova v Nanyuki a dovést jim sladkosti a DVD pohádky ( 15ks ). Jelikož už naše aktivity míří jiným směrem a to postavit pro děti nový domov. Takže naše činnost v tomto domově už bude pomalu upadat, ale stále máme z tohoto domova adoptované 3děti. Dále z vybraných peněz nakoupit jídlo pro dalších vybraných 15 rodin s dětmi, které jsou na tom opravdu špatně. Samozřejmě nebude chybět návštěva oněch 12ti dětí známé z našeho posledního videa, které žili v jedné kůlně a bez rodičů. Dále se stavit u starosty města Doldol a oficiálně podat žádost o pozemek zdarma pro stavbu dětského domova. K tomu ještě nesmí chybět návštěva vlivných lidí, kteří by nám mohli pomoci a také Keňské noviny...

Tak to je vše o programu který mě při této cestě bude čekat. O tom jak to všechno bude vypadat se dozvíte z mé reportáže.

12.1. Přílet do Nairobi

Cesta do Keni je vcelku náročná, pokud nechcete platit nekřesťanské peníze a letět přímo z Prahy. Takže přes pár Německých serverů se dá pořídit letenka kolem 500 eur. Odlet z Mnichova přes Istanbul s čekací dobou 7hodin.

    Start letadla Mnichov                           Na palubě

Istanbul z ptačí perspektivy          Čekání na spoj do Keni

Přílet do Nairobi je vždy s touto linkou v ranních hodinách ( 2 ráno ) .V Nairobi už na mě opět čekali Patrick a Cyrus známé ze starších videí, kteří mi s nadací v Keni pomáhají. Po krátkém spánku už přišla na řadu návštěva dr. Martina, který pomáhá HIV pozitivním těhotným matkám. Dovezl jsem mu z Čech různé léky, které jste darovali vy. Vy - znamená lidé, kteří pomáhají našemu fondu a poslali jste zmíněné léky. Díky. Martin byl ohromen, ale bohužel mu tento den zemřela matka, takže radosti moc nebylo. Jen mi opět oznámil šokující zprávy a to: od minulého čísla 1537 pozitivních matek mu jich každý měsíc přibilo v průměru 5O. Tj k dnešku o 300 více = 1837, brrr. Řekl mi že v Nairobi je 50% mladých lidí nakaženo HIV, to je strašné číslo...

A. Předávám Dr. Martinovi finanční dar

B. Loučíme se před nemocnicí

Večer už proběhla schůzka s Hellen a s naší právničkou jménem Elizabeth Njoroge v restauraci mého oblíbeného hotelu s názvem Central Park. Bylo zapotřebí udělat program a domluvit schůzku na druhý den. Dál už jen spánek..

   Třídíme jednotlivé děti       Právnička OMDC Elizabeth


A. S Cyrusem počítáme České koruny na Keňské Šilinky

B. Spoluzakladatelka mého fondu v Keni Hellen Gathogo

13.1. Nairobi

    Ráno mě čekala návštěva LG servisu. Proč? Protože televize pro děti z domova z Nanyuki, kterou jsme pro ně zakoupili v srpnu odešla již po 2 měsících. Záruka v Keni? Výsměch. Nic vám nevymění. Teda alespon v shopu u jednoho z Indů, kde jsme jí zakoupili. Televizi odvezl Cyrus z domova do LG servisu v Nairobi. To bylo začátkem října. Prý odešla součástka, která je potřeba poslat z Dubaje. Dnes je leden a televize stále leží v servisu. Takže jsem se opět vytočil a udělal tam trochu pořádek. Prý budou volat v pátek 15.1. a měla by být již opravená, tak uvidím. Pak už přišla na řadu velká administrativa. Nakoupit jednotlivé šanony, kancelářské potřeby a sednout ke stolu a psát. Právnička mě obeznámila s předpisy, které jsou potřeba zařídit pro adopci a co je potřeba všechno udělat, aby Keňská vláda byla spokojená a nevznikly žádné problémy. Utahaní jsem zakončili práci v 8 večer a šlo se spát. Ráno už nás čeká odjezd do provincie Nanyuki. Oblast, kde naše organizace působí.

14.1. Odjezd do Nanyuki

    V 8 hodin ráno odjíždíme směr Nanyuki. Důležitá zastávka nás opět čeká ve městě Karatina. Město, kde se nachází největší trh s jídlem, a který je také nejlevnější. Bylo zapotřebí nakoupit jídlo pro 23 adoptovaných dětí a ještě z vybraných peněz OMDC nakoupit jídlo pro 15 rodin ze slumů z provincie Mount Kenya.

A. První nakoupené jídlo - rýže 

B. Pomocnící nesou zakoupené brambory

A. Vážíme kukuřici na místní váze

B. Všechno to jídlo máme dostat do Toyoty?

    Nevím jak jsme to dokázali, ale oněch 1140kg jídla včetně kufrů a nás 4 lidí jsme narvali do zapůjčeného auta Toyota Prado. OPĚT CHCI UPOZORNIT, že většinu bočních nákladů spojených s touto charitativní činností platím ze svých peněz a jen pro zajímavost si je můžete přečíst na konci reportáže. To je také jedna z věcí, ve které se lišíme od velkých nadací. Tyto nadace používají vybrané peníze od vás na všechny tyto věci kolem, kdežto já vaše darované peníze používám pouze pro děti a nakoupím za ně, pro ně, to co opravdu potřebují. Letenka, půjčení auta, benzín, svoje a lidí ubytování, moje a jejich jídlo atd. Něco jiného je u adoptovaných dětí. Tam si vláda Keni vyžaduje, aby se strhávalo 20% z měsíční splátky. Něco jde na daně a něco jde na náklady. Náklady se rozumí to, že děti potřebují pravidelnou péči. Měsíčně je navštěvovat, kupovat jídlo, dovážet k nim doktora, spát v dané oblasti, platit dopravu na určené místa, platit lidem jídlo, dovážet jim věci, které potřebují ( tašku do školy, knihy do školy, školní potřeby, některým teď postel ) a to už samozřejmě zadarmo nejde.

    Po naložení jídla odjíždíme směr Nanyuki. Po cestě se mám v plánu stavit v Patrikové vesnici. Důvod? Chci navštívit rodinu onoho oběšeného 18letého kluka z našeho prvního videa o Keni, ( pokud jste tento úvodní film o Keni neviděli a který ještě neměl prozatím nic společného s nadací, můžete jej shlédnout na mých stránkách o cestování do zapadlých koutů světa s názvem www.expedice-world.cz . Pojednává a o přírodě, lidech a nádherných scenérií Keni s doprovodem famózní hudby.) Tento kluk se oběsil kvůli tomu, že při naší návštěvě Patrikové vesnice jsme vyhlásili soutěž mezi kluky a ta spočívala v tom, kdo přinese velkého jedovatého banánového pavouka pro naše video, dostane 500 Keňa šilinků - cca 170Kč. Pro tyto lidi z této chudé oblasti je to takový malý start do života. Jeden kluk nám přinesl onoho pavouka. My natočili hezké záběry a odjeli směr Nairobi. Jenže cestou měl Patrik telefon od rodiny, že jeden 18letý kluk našel také onoho pavouka a jelikož nám ho nestačil předat a nedostal oněch 500 šilinků, tak se z toho oběsil. Bylo nám to opravdu líto a tak jsem se rozhodl, že v budoucnu navštívím jeho rodinu a tak se také stalo dnes. Cesta, pokud se tomu tak dá říkat vedla směrem na horu Mount Kenya. Po 5km od hlavní silnice řekl Patrik stop. Tady to je. Malá ohrada s 1 krávou a 2 kozami a uprostřed polorozpadlý domeček. Ze skromného příbytku ze dřevěných prken vylezl postarší děda a hezky nás uvítal. Chvilku jsme si povídali a já mu řekl, jak je mi to opravdu moc líto a daroval mu 1000 šilinků. Byl to jeho otec. Začali mu téct slzy a se slovy Good Bless, assante sana, thank you měl objal. Pak přišli ještě jeho 2 bratři a podali mi ruku. Řekli mi, že Joseph byl už od malinka uzavřený a málo kdo ho dokázal pochopit a že za to opravdu nemohu, byla to jeho volba.. Po rozloučení se vydáváme již do města Nanyuki kde nás čeká to nejdůležitější proč jsem zde. První návštěva je naší kanceláře, kterou Hellen v době mé nepřítomnosti pronajala pro OMDC. Vcelku dobrá cena - 6000 šilinků na 1 měsíc, tj 1500 Kč. Jenže kancelář je potřeba také vybavit. Musel jsem zde zakoupit tiskárnu, cartridge, kancelářské potřeby ( židle, skřínky na účetní dokumenty, šanony, sešívačku, děrovačku, účetní knihy, sešity a dál a dál ). Notebook pro Hellen s anglickými XP Windows jsem dovezl z Čech.

A. Naše kancelář v pronájmu - centrum Nanyuki

B. Dům, ve které je kancelář u hlavní silnice směrem na Doldol

A. Reklama zvenku domu na OMDC

B. Kupuji základní tiskárnu HP řadu 1500 v zamřížovaném obchodě

Pak už jen cesta do chatkového resortu, kde jsme se ubytovali a kde pravidelně spíme, jelikož majitelka se zná s Hellen a dala nám slevu na nocleh 500 šilinků denně. Jinak si nemyslete, že to je úplně levné. Ještě jsem vám neřekl jak se tu žije a za kolik. Tento resort má ceny 4500 šilinků za jednolůžkový pokoj na noc - tj . 1216 Kč a to nespíte v kdejakém hotelu. Postel, splachovací záchod a sprcha s hlavicí do které je přivedeno 220V a vy si vybíráte vařicí nebo ledová? U nás by tomu dali tak 1 hvězdičku. V Narobi se pokoje se 3 hvězdami, což jak říkám je u nás něco mezi 1 a 2 hvězdičkami pohybují od 900 Kč do 1900 Kč na noc. O Hiltnu raději nepřemýšlejte :-) . Jídlo: 1 pivo kolem 60kč, benzin 28 kč/litr, Fanta 3dcl 14kč, špagety Bolgnese 82kč, výběr z bankomatu ( max 10tis kč ) 240kč, půjčení auta - malé 1200,- den a velké, které mi potřebujeme do terénu ve Slumech a pro objem kufru 4400Kč den. Pokud chcete zakoupit auto v Keni tak upozorňuji, že auta jsou zde 3x dražší. 16let stará Toyota Landcruiser co u nás v AAA koupíte max za 150tis vás tu vyjde na půl milionu a více. Dále třeba autobus, resp. Matatu - 200km 500Kč a to máte 20% jistotu, že vás někde přizabije - viz naše první video o Keni. Tak to byli příklady cen, jak se zde žije a kolik vás co bude stát, pokud se rozhodnete jet sem někdy se mnou.
    Na řadu už jen přišla úmorná práce, rozdělit 1140 kg jídla do 38 igelitových tašek včetně roztřídění jednotlivých jídel.

15.1. Nanyuki

    Ráno jsme dotřídili zbytek jídla do tašek a zjistili jsme, že nám ještě chybí rýže, fazole a zelené bobule jmenující se Green Grams.

A. 38 x 30kg jídla o 6 druzích

B. Prohlížím fazole jestli nejsou staré

Asi jsme to špatně spočítali v Karatině, tak jsme odjeli do centra Nanyuki a dokoupili potřebné jídlo, aby měli všichni stejně. Mezitím co kluci třídili jídlo jsem se vydal s Hellen založit nový účet u banky s názvem Standard Chargered bank of Kenya pro veškeré potřebné transakce, jako jsou převody peněz od adoptivních rodičů do různých institucí ( školy, lékař, nemocnice... ) a také aby to bylo vše v pořádku u Keňské vlády, která na tyto transakce ráda dohlíží. Pro založení účtu společnosti OMDC je v Keni potřeba 5 lidí. Vybírat tyto peníze může jen naše právnička, já a Hellen. Ostatní ale musejí být na účtě zapsáni včetně doložení jejich fotografie, ofocené ID ( občanský průkaz) ofocený doklad o místu trvalého bydliště. Legrační na tom je, že banka vám žádnou kopii neudělá a vy musíte s každým papírem běžet přes ulici a dát jej ofotit. Jenže tam je kopírka z roku 2 a když se to bance nelíbí, že to nemůže přečíst, tak si to ofotí sama na nové kopírce Minolta, která leží 2m od jejich pracovního stolu. Celkem jsme strávili v bance 5,5 hodiny pro založení 1 účtu. Žádná voda nebo kafe, nic vám nedají, neblázněte, jste v Keni. To, že to vypisoval všechno ručně a lepil fotografie lepidýlkem jsem pochopil, ale to s těmi kopiemi všech dokladů potřených pro založení účtu mě fakt dostalo.

A. V bance v Nanyuki zřizujeme účet fondu OMDC

B. Formulář banky

Odpoledne jsme zajeli po telefonickém objednání k místnímu architektovi. Proč? Říkal jsem, že tu chci v Doldol postavit nový dětský domov a tak to taky bude. Architektovi jsem přednesl svojí myšlenku o domově pro 60 dětí včetně školy, kostela, kuchyně, společenské místnosti, ložnic, umyváren a plotu... Navrhl jsem mu komplex do tvaru U.



A. Projekt pro nový dětský domov v Doldol

B. Projektant píše účet na složení zálohy

Řekl, že si bere 6% z celkové ceny díla. Cenu odhadl od 2 mil Kč do 3,1mil Kč. Prý, že chce 6% z průměru tj. z 2.55mil Kč a to je 153 000 Kč ihned na ruku. To mě zatrnulo. Po dlouhém rozhovoru k čemu tento dům bude sloužit a že naše děti ve slumech umírají hlady se nad námi slitoval a řekl si cenu za kompletní projekt, ale bez dozoru stavby ( jen kulaté razítka pro revize) 55000 Kč. Ano, čtete dobře, řekl si třetinu ceny. Prý má také rád děti. Měli jsme štěstí. Dal jsem mu zálohu 50% ( už opět ze svých ) s tím, že po dokončení projektu doplatím zbytek a musí to zvládnout do 10dnů, jelikož pak odlítám domů. Zakroutil hlavou, ale prý to zvládne, tak uvidíme.
Na řadu přišla návštěva dětského domova v Nanyuki, který znáte z našich videí. Dovezl jsem jim mnoho bonbónů, lízátek ( mimochodem od vás ) a 20 DVD pohádek v Angličtině. Mimochodem do domova přijali 2 nové holčičky jmenující se Brenda a Grace. Jsou to sestry. Jednu z nich přijali před 14 dny totálně zmlácenou do krve, obličej měla popálený od nažhaveného nože. To jsem fakt neustál.

A. Sedřené nohy holčičky, když jí tahali za sebou po zemi

B. Popálený obličej a tělo od nažhaveného ohně

Pokud se mi to podaří, vezmu Brendu pod svou adopci a pomůžují já osobně

A. sestřička Grace zbité holčičky

B. Brenda a Grace pohromadě

S dětmi jsme si zahráli pár her, zazpívali, udělali společné fotografie, rozdali sladkosti a to už byl večer.

 

Do resortu za námi přišel novinář co píše do Daily News Kenya a chtěl ode mne rozhovor. Slíbil mi, že pro článek udělá maximum, aby se o naší organizaci dozvědělo více lidí a hlavně firem ( telefonika Safari com, Barcleys bank, jiné banky atd. ) a mohli nám pomoci. O to by se v budoucnu prý postarala Hellen a zkusí dokázat dárcovství, sponzoring pro stavbu nového dětského domova, popřípadě jeho chodu. Jinak jsem s novinářem hovořil o České republice a různých plánech zde v Keni, jak jsem se k tomu dostal atd. Pak přišel na řadu on a povídal o vyvravždění té vesnice, ne moc vzdálené od Doldol. Prý se nyní píše v celé o Keni o 10ti uprchlých malých holčičkách, které utekli z nuceného manželství společně s kamarádkami. Prý běželi kolem 200km, z toho některé bez bot, bez jídla a vody přes území slonů a divoké zvěře Afriky směrem na Nanyuki. Až se je před městem ujala jistá organizace a umístila je polovinu do našeho známého domova v Nanyuki a druhou polovinu do dětského domova na okraji Nanyuki, který vlastní Italská organizace. Je to prý smutný příběh a měli bychom s tím něco udělat, že oba domovy mají kapacitu zaplněnou a déle jak 3-4 dny je tam nenechají. Společně s naší sociální pracovnicí jsme to vymysleli, ale o tom až dále.
PS - Lg servis k vůli televizi nezavolal...

16.1. Nanyuki a slum v Likii

Tento den odstartovaly návštěvy oněch 23 adoptovaných dětí s jídlem a dárky od vás. Jelikož jsme naplánovali tyto návštěvy na víkend, byla jistota, že děti nebudou ve škole a nalezneme je všechny. Tento den jsme dokázali navštívit 16 adoptovaných dětí. Pořídili jsme pro vás nové informace o dětech, spoustu fotografií a videa, jak drží v ruce vaše dárky a vaše fotografie, pěstounům nebo rodičům darovali zakoupené jídlo a sepsali vše potřebné, co jednotlivé dítě bude potřebovat.

Dávám dárky od adoptivních rodičů dětem

Všechno bylo prakticky ve stejném duchu - školné, nebo školku, uniformu, tašku do školy, knihy do školy, tužky a sešity, jídlo a nájemné, občas také postel, aby dítě nespalo spolu se třemi nebo čtyřmi sourozenci na jedné posteli. U těch, kteří jsou bohužel HIV pozitivní ještě navíc léky a jaké. Po návštěvě asi 9ého dítěte mě opět zamrazilo. Kolem auta se furt shlukovalo mnoho dětí a prosili o sladkosti nebo dárky. Pravidelně jsem jim rozdával bonbóny a lízátka, ale jedna tak 5letá holčička s batoletem na zádech a 4 letou sestrou, kterou držela za druhou ruku mě prosila o jídlo. Cyrus se jí Kiswahilsky zeptal co se stalo. Prý jim zemřela máma a nikoho nemají. 3 dny už nejedli a spali na ulici. Mě zatrnulo...Okamžitě jsem je naložil do auta a odvezl do místní „ Slumové restaurace". Vyhodil jsem místní ožraly od jednoho stolu a zaplatil jsem jim jídlo - 2 druhy kaše, chleba a mléko pro batole. To že to batole hltalo mléko s chlebem jak o závod bylo vidět že opravdu nelhali. Ubrečený sedli ke stolu a při jídle se jim už začali objevovat úsměvy na tváři. Mě se jich zželelo a zaplatil jsem jim ještě jídlo v té restauraci na 4dny dopředu. Vrchní jsem řekl, že si to přijdu zkontrolovat, a jestli to tak nebude tak uvidí.

A. První jídlo po 3 dnech

B. Mrně na mě nevěřícně hledí, ale pak už se jen smálo

Večer utrmácení se už vracíme do resortu a jdeme brzo spát, jelikož na druhý den nás ještě čekají 3 děti ze slumu v Likii a 15 rodin s dětmi, které jsou na tom opravdu špatně. V noci mě ale budila představa co bude dál s těmi 3 dětmi, a tak jsem to vymyslel, ale to až další den. Dobrou...

17.1. Nanyuki a Slum v Likii

Po ránu vyrážíme do slumu v Likii a jdeme navštívit ještě 3 adoptované děti. Rozdáme opět dárky, pořídíme záznam a informace. Jedno mi ale nesedí. Některé naše adoptované děti jsou HIV pozitivní od narození, jelikož krev mu předala pozitivní matka. Nyní se pěstounů, nebo ještě žijící matky ptáme jak je na tom mrně se zdravím a prý je nový test negativní. Je mu třeba 5 nebo 6 let. Nesmysl. V organizaci OMDC máme také svého doktora a tak jsem to s ním probíral. Doktor mi řekl, že je pár ojedinělých případů, kdy dítě je po narození pozitivní a po 6 měsících se test prokáže jako negativní a to stále ještě není na 100%. Ale určitě ne po 5 letech. Musíme s naším doktorem udělat všem nové kvalitní testy. To už zařídí Hellen spolu s doktorem až já tu nebudu.
    Dále Pak Hellen vytáhla soupis dalších dětí. Opět samé smutné případy. Děti bez rodičů, nebo jen s matkou a ta má AIDS, nebo mají ony sami AIDS od narození a tak dále. Nechodí do školy, nemají co jíst a postupně se z nich stávají děti ulice čichající lepidlo.. Jednotlivé případy jsem nafotil, předal jim tašku s jídlem a v Čechách je vám připravím k další adopci. V autě zbyla ještě jedna velká taška s plyšáky od školy chvaletická. Takže opět jako minule byla rozdána za úsměvu a velké radosti dětí. Škoda, že Patrik popletl na manuálním fotografickém přístroji světlost a skoro žádná nevyšla. Snad video bude lepší.
Tak,....... od rána myslím na to nejdůležitější. Jak rozlousknout současnou situaci oněch 3 dětí. V první řadě jsme se je rozjeli hledat. Když jsme je našli, měli radost, že mě vidí a hned bez protestů naskočili do auta. Zeptali jsme se jich kde do teď bydleli a tak mi ten kurník jeli ukázat. Opět hlína, 2 rozpadlé postele z toho jedna bez matrace na které spali oni. žádné deky, prý se v noci hřejou navzájem. Ptáte se jak to, že v Keni zima? Provincie Laikipie respektive okolí hory Mount Kenya se nachází v 2200 m.n.m. Já jsem v noci v resortu přikrytý 2 dekama a klepu kosu. Vysprchovat se po ránu je taky oříšek. Přes den se teplota vyšplhá na 30 stupňů celsia, ale ta noc je opravdu obrazně „mrazivá". Teplota se pohybuje kolem 8-12st. Kuchyň, no.... oheň s hrncem před postelí a jedna lavice o tří nohou. Toď vše. Každopádně to byl jejich domov, tak jsem sehnal majitelku onoho kurníku a zeptal se jak to s nájmem. Prý dluží za posledních půl roku. Opět jsem sáhl do vlastních rezerv a vyrovnal dluh. Dále jsem zaplatil nájem na 6 měsíců dopředu, než se sem opět vrátím. Nechal jsem jim tam 2 tašky jídla ( 60kg ) a poprosil sousedku, aby jim z toho vařila. Asi si z toho něco nechá, tomu nezabráním, ale hodně důrazně jsem jí oznámil, že bych byl rád, kdyby to jídlo bylo pouze pro děti. Pak jsem jim rozdal spoustu sladkostí a také pár oblečení, které jsem dovezl z Čech včetně oblečení pro batole. Dobrá práce,.... nyní už s úsměvem odjíždíme zpět ze slumu v Likii do resortu a mě těší, že to tak dopadlo.....

A. Uvnitř Slumové chatrče. Za mnou není vidět postel bez matrací, kde spali tenkrát děti

B. Mrně a jeho upřený pohled

A. Stavil jsem se za nimi ještě další den a to už měli vyholené vlásky, jelikož do školy musejí všichni včetně holek mít dohola ostříhané vlasy kvůli vším

B. Po zapalcení nájmu, aby měli kde spát a rozdání jídla se už jen smáli

18.1. Cesta do Doldol

Ráno odjíždíme směr Doldol, kde nás čeká to nejdůležitější proč jsme tady. Za prvé návštěva tzv. městského úřadu v Doldol k vůli pozemku na stavbu našeho nového dětského domova a za druhé návštěva posledních 3 adoptovaných Masajských dívek. Po překonání úmorné cesty bez asfaltu, kde byste opravdu bez zvýšeného auta 4x4 neměli šanci dojet bez nějakého problému se vydáváme s oficiální žádostí o pozemek zdarma pro náš dětský domov za starostou města Doldol.

Cesty do Doldol a okolí jsou velmi náročné, ale výhledy na putující divoké zvířata to vynahradí


A. Cedule města Doldol

B. Krajina za městem u Masajů

Jenže ouha, starosta byl za těch půl roku vyměněn a nový o ničem neví.  Každopádně jsme mu přednesli náš plán, seznámili ho z naší organizací a on byl nadšen. Z jeho strany to určitě nebude problém, ale musíme organizaci zaregistrovat ještě v provincii Laikipia nord. Naše OMDC je zaregistrována pod provincií Laikipia east, takže pokud chceme ještě působit u nich na severu, je potřeba druhá registrace.

Každopádně s úsměvem na rtech odjíždíme z města za 3 adoptovanými dětmi.

To už přijíždíme do školy na okraji města Doldol, kde máme mít 3 masajské dívky, které jste adoptovali. Opět změna. Nyní ředitel školy místo té ředitelky, které jsme předali peníze za školné pro ony 2 dívenky srpnu minulého roku. Naší organizaci nezná a ve škole se nachází už jen jedna holčička -( Soina Lekinait ). Ostatní 2 ( Nais Lowari a Nolari Moiyale ) prý vyhodili, protože neměli knihy. Mimochodem to co se stalo dál s Nais jsme zjistili až posléze. Řediteli školy jsme oznámili, že budeme platit školné pro Soinu, Nais a Nolari a hned zítra ty 2 musí vzít okamžitě zpět do školy. Soině jsme předali dárky, udělali fotografie a jeli hledat Nais. Mimochodem Soině narostli krásné černé vlasy a rovné, to zde není moc vidět. Moc jí to slušelo.

Soina Lekinai, byla již vdaná ( prodána do manželství ), rozdávám jí dárky od adoptující školy cestovního ruchu v Berouně

Abychom našli Nais, musela nám pomoci místní učitelka. Jeli jsme asi 20km do pustiny mezi slony a lvy, cestou takovou, že občas i 4x4 mělo problémy a najednou se objevila malinká pevnost s pichlavých kaktusů. To je plot panečku.

A. Kaktusový plot vysoký až 6m a přes 5m široký. Přes ten neprojde ani slon

B. Dítě Nais Lowari

Ostny dlouhé až 6cm a tak ostré, že mi propíchli i moje sportovní Salomony. Měl jsem 3 zabodnuté ostny v noze než jsem stačil najít vchod. Skuhral jsem, jak to bolí, že mi tam zůstali špičky pod kůží a učitelka mi řekla, že děti tady chodí bosy a mnohokrát se stane, že si na kaktus šlápnou bosou nohou a vyndavají jim i na 20 ostnů z nožičky. Dítě si pobrečí a jde si hrát dál. No a mi zhejčkaní Evropani hned brečíme, jestli to není jedovatý a nemám jít k doktorovi. No, dál už jsem jen zaťal zuby a tu úpornou bolest vydržel. Mimochodem Masajové nikdy v životě nebyli u doktora. S ničím. To znamená, že ani u porodu. Proto je tak složité u nich zjistit přesné datum narození. Ví se kolik je jim let, ale to je tak vše. Jsem se musel zasmát, když mi máma Nais řekla že se narodila v pátek, ale neví jaký rok. To už přicházíme k Masajskému domku postaveného z výtrusů domácích zvířat, dřeva a trávy.

F34_7370-small_thumbF34_7308-small_thumb

A. Předávám nakoupené jídlo Nais

B. Nais si čte dopis od adoptující rodiny z Čech v Angličtině

Venku sedí Nais a v ruce drží tak max. měsíční batole. Jenže já tu byl v létě a byla ve škole? Nebyla těhotná. Učitelka se zeptala matky Nais. Prý ji na jaře prodali do manželství jednomu Masajovi za 2 krávy, jelikož neměli co jíst. Ach jo.. Masajové..... Předali jsme Nais dárky a jídlo a oznámili jí, že by bylo dobré, kdyby nastoupila zpět do školy. Nais umí výborně 3 jazyky a je velmi nadaná. Domluvili jsme s její matkou, že se postará o batole a Nais se vrátí hned zítra do školy. Udělali jsme zde dobrou práci, ze které jsem měl velkou radost. Cestu zpět k autu mi už ukázali místní děti, abych opět nepřidal pár ostnů do mých nohou. To už míříme za třetí holčičkou, která opět nechodí do školy. Předali jí dárky, jídlo a ihned od zítra slíbila učitelce, že nastoupí a ráda do školy v Doldol. To už se stmívalo a mi museli odjet za doprovodu zvuků místní divočiny do Nanyuki.

F34_7397-small_thumbF34_7392-small_thumb

A. Západ slunce nad krajinou Masajů

B. Krajina před setměním

19.1. oblast Laikipia a Nanyuki

    Tento den jsme vyhradili návštěvám městských úřadů v různých oblastí Laikipie kde působíme. Všechny starosty jsme seznámili s naší organizací a co všechno pro děti v jejich provincii děláme. Požádali jsme je o darování pozemku v jižní části Laikipie, kde alespoň občas zaprší. Proč znovu o další pozemek? Ne, na další dětský domov už opravdu ze svých peněz nevydělám. Požádali jsme o pozemek pro pěstování jídla - zeleniny, obilovin a luštěnin na chod našeho budoucího dětského domova, aby se snížili náklady na provoz. Všichni starostové byli z naší organizace opět nadšeni a vše přednesou na radě města, prý by opět neměl být problém. Ale nyní již znáte Keňu z mého vyprávění. Dokud nebude něco na papíře, nebudu to raději dál rozšiřovat. Ale můj pocit, pokud se zase nevymění vláda je ten, že by to mělo na 80% vyjít.

 

    Po úřednické práci a představování OMDC starostům  jedem ještě navštívit další případy, kde děti hodně strádají. Opět vám těchto 5 dětí představím v mojí nové nabídce - adopce dětí na dálku. Jen vyberu jeden příklad. Odbočíme od hlavní cesty a jedeme cca 10km do vnitrozemí. Cesta není, takže skrze křoví, bláto, prach, díry až půl metru a různé jiné nástrahy tlačím 1km rychlostí naší Toyotu Prado vpřed až dorazíme k..... k..... čemu. Nevím.

F34_7429-small_thumbF34_7432-small_thumb

A. Toto obydlí je dům

B. Předávám jídlo pozitivní matce Elishibi

Pár zbytých prken oplácaných blátem, místo střechy tráva a igelit a uvnitř nevím. Cyrus to šel natočit dovnitř na video a musel jít ihned zvracet a to že vydrží hodně. Venku matka s batoletem, která je HIV pozitivní, otec není. Holčička, kterou chceme adoptovat doma nebyla, byla v Masajské školce. Matce jsme odevzdali tašku s jídlem a jeli hledat školku. Takhle vyjevený Masaje jsem dlouho neviděl. Myslím ty, které jsme potkávali cestou. Teda cestou... Po hodině jízdy jsme urazili 2km a prodrali se i s autem k místní školce. 15 nechápajících Masajských holčiček ve věku 3-4 roky vylezlo z rozpadlé boudy spolu s učitelkou a museli si asi myslet, že dorazili Ufouni. Děti nikdy neviděli auto, natož bílého člověka. Tak jsem nechápajícím dětem rozdával jednotlivě bonbóny a vkládal jim je do pusinky, protože byli tak špinavé, že jsem ji to do ruky raději dát nechtěl. Holčičku jménem Elishiba Wambui Kairu jsem nafotil a opět vám jí nabízím k adopci.

F34_7454-small_thumbF34_7447-small_thumbF34_7459-small_thumb

A. Odtud jsme přijeli autem

B. Elishiba Wambui Kairu

C. Školka Masajských holčiček pohromadě

Po opětném nalezení hlavní cesty míříme zpět do Nanyuki. Čeká nás večerní mítink. Pozvali jsme všechny, kdo jsou zaregistrovaní v mojí organizaci ONE MORE DAY FOR CHILDREN abychom přednesli co bude dál, co jsme tento týden všechno zvládli. Mezi naše členy patří Doktor z nemocnice Nanyuki, právník z Nanyuki, právnička z Nairobi, člen rady města Nanyuki, 3 sociální pracovnice, 2 pomocné síly :-) ( Patrick a Cyrus ) a zakladatelé Hellen a já. Na mítinku doktor slíbil, že objede všechny adoptované děti a vezme jim krev na nové testy, dále je vyšetří a zjistí co budou potřebovat za léky. Právníci se dohadovali jak zaregistrovat OMDC na severu, abychom tam mohli postavit náš dětský domov a abychom mohli působit v celé provincii Laikipia. Patrick ze Cyrusem slíbili, že poskytnou svůj 9místný vůz zvaný Matatu pro přepravu Hellen, dětí a pro jednotlivé cesty za vyřizováním dokumentů. ( Před půl rokem jsem jim půjčil každému 1000USD na nákup auta pro podnikání, tak to budou alespoň takto splácet. Říkáte si proč to nedělají zadarmo? Také musejí z něčeho žít, tady je trochu jiné ). Sociální pracovnice probírali mezi sebou jednotlivé případy a pak jsem na řadu přišel já. Já s mojí angličtinou. Wouh. Mimochodem jsem ve věku, kdy na školách byla jen ruština, to asi někteří dobře znáte, takže moje angličtina nebyla nikdy z knih. Již 10 let cestuji po celém světě a to je prý nejlepší učitel. Sice občas mluvím v infinitivech nebo neskloňuji, ale vždycky se domluvím. Takže jsem dostal slovo jakožto president nadace a promluvil. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale mluvil jsem plynule anglicky a poslední větu jsem zakončil tím, že: Slibuji vám, že pokud vyřídí Hellen spolu s vámi veškeré potřebné dokumenty pro stavbu dětského domova, já se v srpnu vrátím, položím základní kámen a pokud neseženu peníze od sponzorů, domov postavím se svých peněz. Po projevu začali všichni tleskat a byl i malý aplaus. Měl jsem slzy v očích...

F34_7619-small_thumbF34_7629-small_thumb

A. Mítink, schůze členů OMDC

B. Sociální pracovnice Josephine Kulea

20.1. Cesta z Nanyuki do Meru - záchrana 10ti Masajských dívek

    Já společně s Hellen a sociální pracovnicí Josephine mimochodem Masajkou jsme oznámili vládě města Nanyuki že nadační fond ONE MORE DAY FOR CHILDREN se ujme Masajských dívek a pomůže jim. Náš novinář se zaradoval a začal o tom psát článek do novin. Jedeme si je vyzvednout do 2 dětských domovů společně s jedním autem, jelikož jsme zjistili, že dívek je nakonec 11 a plus nás 5, to se opravdu už do Toyoty vejít nemůže, i když je docela velká. Přijíždíme pro první půlku a já nevěřím vlastním očím. Přede mnou stojí malé děti, malé holčičky, to nejmenší má tak 3 roky - ony byly provdány a museli provozovat sex?? Teď už jsem jen nebyl nasranej, teď už jsem ani nemohl popadnout dech, jak jsem chtěl někoho pořádně praštit. No nic, tím si nepomůžu a naštvanou náladou jen vystraším holčičky.

F34_6425-small_thumbF34_6450-small_thumb

A. První polovina 11 Masajských holčiček

B. Holčička z druhé půlky pláče nad tím vším, co se jí stalo. Stále ještě nedokáže zapomenout, je to velmi brzo

Naložili jsme je do auta a vyrazili na sever cestou na Somálsko do města Meru. Důvod proč právě tam? Josephine zařídila ubytování a katolickou školu pro oněch 11 dívek v místním dětském domově, který je přijal. V tomto domově ona také pobývala a zná se s ředitelem, resp. Svatým otcem, který ji i učil. Masajské dívky přijal, sice ne zadarmo, ale přijal. Domov sponzorují Američané a Italové. Cesta z Nanyuki do Meru je celkem v pohodě. Asfaltová cesta plná výmolů a retardérů, ale lepší než prašná cesta s půl metrovými výmoly na Doldol. Akorát cestou narážíte na sfetované řidiče po droze zvané MIRA. To je kytka pěstovaná v Keni, která se vyváží do celého světa pro lékařské účely. Místní ji žvýkají a přivádějí se do extáze. Asi 3x pro ti mě vyrazilo auto v proti směru. Kličkovalo sem a tam a já musel na brzdy a do pangejtu, abych něco neprovedl holčičkám co seděli vzadu. Otáčet to za těmi auty a dát řidičům přes hubu by nemělo smysl. Stejně ani neví, že řídí a vůbec by nechápali co po nich chcete. Jedno auto, pick up, naložený stavebním materiálem pro ti mě vyrazilo z táhlé zatáčky asi 100km v hodině a šlo na mě smykem, pak to srovnal, profrčel asi10cm kolem mého zrcátka tak 80 a zase přidal plyn. Děs.. Takže 40 km rychlostí míříme do Meru a já si dávám pozor na každé auto kolem. Na konci města už na nás čekal Father, jak mu zde všichni říkají. Je z Tanzanie a je ředitelem celého obrovského komplexu pro děti, kam jsme posléze dorazili. Domov a školy jsou rozděleny na 2 části. Jedna pro kluky a jedna pro holky. Komplex má v současné době kapacitu pro 750 dětí a je plný. Je absolutně soběstačný, jelikož má své pozemky pro pěstování obilovin, ovoce, domácích zvířat a ostatních surovin potřebné k jídlu.

F34_7673-small_thumbF34_7908-small_thumbF34_7949-small_thumb

A. Francis Father - svatý otec a ředitel celého domova pro děti

B. Dívčí komplex

C. Dívky nám zpívají

Děti pocházejí z celé Afriky, ale nejvíc tu jich je ze Somálska a z Keni. Takže po důkladné prohlídce celého objektu včetně polí a ukázky domácích zvířátek, který trval asi 3 hodiny ( místní tu mají rádi, když se mohou pochlubit co všechno postavili a vezmou vás i do kumbálu ) se vydáváme do dívčí části. Říkám si, musí to být zvláštní pocit pro naše Masajské holčičky. Po takových útrapách co si prožili, jsou bez rodičů, nebo viděli jejich smrt, nikdy neuvidí už svojí rodinu, se ocitnou mezi 450 cizími holkami a mají tu zůstat až do svých 18let. Nemají žádné svoje věci a bum, ocitnou se mezi takovým shlukem svých vrstevnic. Jak se k nim ty holky budou chovat? Samozřejmě je rozdělí, jelikož jsou ve věkovém rozdílu mezi sebou. No, myslím si, že si ještě užijí spoustu smutných okamžiků, ale lepší než-li zůstat na ulici bez jídla a vody. Každopádně tu do 18 let zůstat nemusejí. Může se stát, že opět zůstanou na ulici, pokud mi vy nepomůžete s jejich adopcí. Zaplatil jsem ze svých peněz za všech 11 holčiček první měsíc v tomto komplexu. Dělalo to 33tis. šilinků což vychází na 8920 Kč. Všech 11+2 holčiček nabízím k adopci. Dál to už sám opravdu nezvládnu. POMOZTE JIM prosím.

F34_7730kopii-small_thumbF34_8039-small_thumb

A. Všech 11 Masajských holčiček pohromadě

B. Platím otci první měsíc

    Proč pořád mluvím o 13ti holčičkách a ne o 11ti? Jelikož když už jsem měl všechno zařízeno, reportáž dokončenou, volali Josephine z policie z města Isiolo, že mají ještě další 2 holčičky a jestli se jich ujmem. Souhlasil jsem s tím a opět vyrazili směr Somalia do Města Meru a umístila holčičky do katolického domova Francis

Podrobnější informace o adopci naleznete na mých stránkách
www.omdc.cz/adopce13Masajskýchholčiček v sekci adopce 13 Masajských dívek nebo v sekci důležité!!!! . Časem bych je chtěl převést do našeho domova v Doldol odkud holčičky pocházejí a kdokoliv je pak bude moci navštívit. Zatím to musí být tak jak je. Holčičky - přeji vám hodně štestí.....
Po rozloučení odcházíme z komplexu za doprovodu 450ti dívek a jejich křesťanské písně, která vypráví o škole, práci, sportu a bohu. Jak říká father, pokud tyto zásady člověk dodržuje, nemůže se mít na světě špatně. Podává nám ruku se slovy Good Bless to you a mi vyrážíme směr Nanyuki. V Nanyuki už jen celé odpoledne vyřizuji u právníků oficiální sponzorství pro adoptující rodiče z Čech a tímto moje práce zde končí. Práce? Ne, to není práce, to je radost.

Závěrem bych chtěl říct, že jsem nadační fond posunul opět o stupínek výš, možná i o 2. Ví o nás už celé osazenstvo vlády provincie Laikipia – Nanyuki. Ví o nás také osazenstvo z provincie Doldol a významný člen Keňské vlády. Ví o nás už skoro celá Keňa z novin o tom jak jsme pomohli 11 Masajským dívkám ( článek se právě píše ). Zainteresoval jsem spolu s Hellen do programu významné lidi – právníky, lékaře a sociální pracovnice. Zřídil jsem v Nanyuki oficiální kancelář nadace s vybavením. Rozjel jsem stavbu nového dětského domova v Doldol a to tím nejdůležitějším – kompletní dokumentací a výkresů u místního architekta a Hellen rozjede stavební povolení a veškeré povolení pro tuto stavbu. Pomohl jsem spolu s vámi 23 dětem lépe žít a nemít strach co bude zítra. Daroval jsem jídlo 15 dětem, které ještě čekají na vaší adopci a posháněl informace včetně fotografií pro budoucí rodiče k následné adopci na dálku, které hladoví nebo jsou nemocní HIV a bez rodičů. Pomohl jsem 3 dětem mít domov na dalších půl roku a jídlo na další 1 -1,5 měsíce. Zaplatil nájem oněm 12 dětem známé z videa z minulé návštěvy, které jsou taktéž bez rodičů. Zachránili jsme 13 Masajských dívek před životem na ulici a doufám, že díky vám na té ulici nezůstanou a pomůžete mi je adoptovat. Co říci poslední větou? Díky vám všem za pomoc tomuto nadačnímu fondu ať už je jakákoliv a díky, že jste článek dočetli, nebo video shlédli až sem, do samého konce.

               

                                DÍKY -Váš Jirka Pergl

 

popisek
popisek
Sarafina Kaari (8 let)
Od narození má AIDS, kterým se nakazila krví od své matky. Maminka jí zemřela před 2 roky na AIDS. Žije s prababičkou a pěstouny. Spí na hliněné podlaze v domě z plechů a prken..

Více se o Sarafině dozvíte



english
Partneři
Asfalt.cz - provádíme opravy a homogenizace silnic, komunikací, chodníků a železničních přejezdů. Dále zajišťujeme opravy spár v komunikacích, opravy propadlých kanalizačních vpustí a šachet a veškeré práce s tímto spojené. Expedice-World.cz Lov mečounů - cestovní agentura DORADA. Destination City Guides By In Your Pocket TOPlist
RF-HOBBY